KAŽDODENNÍ / ČESKÝ – NOVÝ MALÍN ČECHŮ Z VOLYNĚ
MARIE KRAJPLOVÁ + sbírky Národního muzea

Český Malín na ukrajinské Volyni byl jednou z obcí na historickém území Volyně, oblasti dnešní západní Ukrajiny. Přistěhovalci z Čech se v jeho obvodu usazovali od roku 1870 a vytvořili zde v sousedství mnoha etnik – Ukrajinců, Židů, Poláků či Němců vesnickou zemědělskou komunitu. V rostoucí obci nechyběly škola, knihovna, spolky divadelníků a hasičů i sokolové. Před první světovou válkou zde žilo kolem 450 českých obyvatel. Roku 1921 byla Volyně rozdělena mezi Polsko a vznikající Sovětský svaz. Malín připadl do západního polského záboru a podobně jako v jiných českých vsích oblasti tu kvetl národní život – s občasnými hostujícími českými učiteli či zájezdy místních na pražské sokolské slety. V roce 1939,
po záboru východu Polska Stalinem, připadla vesnice k Ukrajinské sovětské republice. Když v roce 1941 zaútočili nacisté na Sovětský svaz ocitl se Malín v Říšském komisariátu Ukrajina.

Válečná tragédie Českého Malína: Chaos bojů a etnických čistek v oblasti, které započal sovětský režim
raziemi proti možným i opravdovým odpůrcům, se vystupňoval vyvražďováním Židů, Rusů a komunistů
nacisty. Násilí dohonilo i prosperující českou obec. Dne 13. července 1943 obsadily z nejasných příčin Český a sousední Ukrajinský Malín německé oddíly složené z osob i dalších národností. Obyvatelstvo obou vesnic bylo soustředěno na ulicích a zde přímo vražděno či nahnáno a upalováno v uzavřených objektech. Zachránit se podařilo malé části. Zpravidla se uvádí počet obětí – místních 104 mužů, 161 žen a 105 dětí do 14 let, a dále 26 Poláků a 4 Češi pobývajících v Malíně, celkem 68 domů a 223 stodol lehlo popelem. Nejspíš však nešlo o číslo konečné. Ač se zbylí osadníci mohli do obce vrátit, český živel už zde nikdo
významně neobnovil. Malín hrál roli při masovém vstupování volyňských Čechů do armády a jejich finanční
podpory. Většina přeživších po válce sovětskou Ukrajinu opustila a odešla do Československa.

Věčná paměť malínské tragédie: Tragickou minulost v prakticky ukrajinské obci dnes připomíná několik českých hrobů a památník masakru vytvořený v poválečných letech a opatrovaný za přispění českého státu. Jde vedle vojenského památníku Bitvy u Zborova o jednu z hlavních zastávek českých vládních, vojenských i pamětnických delegací na Ukrajině. V Československu začala být malínská tragédie připomínána ihned po válce. Na památku byla roku 1947 nazvána od Němců vysídlená ves Frankštát u Šumperku Novým Malínem. V obci jako i v centru volyňské emigrace Žatci se od konce 40. let konají v čase výročí smuteční piety. V obou místech byly také vytvořeny důstojné památníky. V Praze Bubenči byla roku 1951 pojmenována jedna z ulic Českomalínskou. Hlavně zásluhou volyňských Čechů a jejich potomků patří vedle vypálení Lidic a Ležáků Český Malín k hlavním pamětním místům hrůz druhé světové války.
 
Výstava Každodenní / Český – Nový Malín Čechů z Volyně potrvá do 6. 9. 2026.
Otevírací doba Galerie Jiřího Jílka, sady 1. máje, Šumperk: út – pá 14–17 h; so – ne 13–17 h.
 
Marie Krajplová (1986) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze a dlouhodobě působí na pomezí výtvarného umění, kulturních a audiovizuálních projektů pro veřejný prostor. Ve své tvorbě se zabývá vlivem technologií, ale i tradičních technik na utváření lidského myšlení a vnímání světa.
 
Kurátoři: Tomáš Kavka, Ondřej Štěpánek, Pavlína Vogelová

Projektový tým vás zve na workshop, který bude navazovat na konferenci a uskuteční se ve čtvrtek 23. 10. 2025 v Nové budova Národního muzea v Praze, Místnost TOP, 5. patro. V případě zájmu o účast na workshopu se prosím obraťte na vedoucího projektu Tomáše Kavku (tomas.kavka@nm.cz). Více informací o akci níže:

Pořádá: Národní muzeum ve spolupráci se Sdružením Čechů z Volyně a jejich přátel a Wolhynier Umsiedlermuseum Linstow

Simultánní překlad – čeština/angličtina

Program:

9.00 – 10. 30 Kulatý stůl Menšiny v evropských muzeích migrace (moderuje Tomáš Kavka, Národní muzeum)

Diskutující s úvodními příspěvky:

The German Minority in the historical region of Bessarabia in the 19th century. Simone Blaschka / Auswandererhaus Bremerhaven, Německo

National and ethnic Minorities, immigrant communities in the Museum’s permanent exhibition. Rafał Raczyński, Kamila Kowalska / Muzeum emigrace v Gdyni, Univerzita v Gdaňsku, Polsko

Minorities in The FENIX Museum of Migration. Lilian Boutros / Fenix Museum Rotterdam, Nizozemsko

10:30-11.30 Představení edukačního programu v expozici Dějiny 20. století

Michaela Smidová, Eliška Pekárková / Národní muzeum, Minorities in exhibition History of the 20th Century in National Museum

11.30-13.00 Oběd pro účastníky workshopu

13.00-16.00 Kulatý stůl Kulturní dědictví národnostních menšin v ČR a jeho uchovávání a prezentace

(moderuje Michael Thoss, Wolhynier Umsiedlermuseum Linstow, Německo)

Česká minorita v Argentině. Anna Jagošová / Národní muzeum

Muzealizace menšin v českých muzeích. Ondřej Štěpánek / Národní muzeum

Archivní fondy vztahující se k volyňským Čechům v Národním archivu. Lenka Kločková, Roman Štér / Národní archiv

Volyňští Češi v kontextu druhé světové války a prezentace problematiky pro veřejnost. Dagmar Martínková / Masarykovo muzeum v Hodoníně

Akce je uspořádána v rámci projektu NAKI III České komunity na současné Ukrajině podpořeným MK ČR a Česko-německého fondu budoucnosti, grantu č. 1_25_16132 Nikde více etnické čistky – Češi a Němci společně vzpomínají na multietnickou a multireligiozní Volyň

Putovní výstava „Návraty volyňských Čechů“ se bude až do konce dubna 2025 nacházet v Kapucínském klášteře v Žatci. Byla zahájena 6. 3. přednáškou člena výzkumného týmu – Romana Štéra.

Projektový tým pokračuje v přednášení na téma volyňských Čechů. Nejbližší přednáška s názvem „K 80. výročí karpato-dukelské operace. Osudy volyňských Čechů.“ se uskuteční již tento čtvrtek 17. 10. od 17 hodin v Muzeu Podbořany.

Mezi osobními fondy, které do péče Národního archivu získali pracovníci oddělení fondů nestátní provenience a archivních sbírek, patří také osobní archiv genpor. Ing. Miloslava Masopusta.

Volyňský Čech a bývalý příslušník čs. vojenských jednotek na východoevropském bojišti za druhé světové války oslavil na dělostřelecké základně v Jincích své sté narozeny. Spolu s otcem vstoupil v roce 1944 do 1. čs. armádního sboru v SSSR. Po zranění v prvních dnech karpatsko-dukelské operace byl přemístěn k 5. dělostřeleckému pluku. Po válce zůstal v armádě, kde sloužil až do prosince 1980, kdy v hodnosti plukovníka odešel do výslužby.  Po roce 1990 se začal angažovat v Čs. obci legionářské. V letech 2002–2004 v této organizaci zastával post místopředsedy. Řadu let se účastnil veřejných besed a přednášek o bojích čs. jednotek na východní frontě v letech 2. světové války. Za jeho činnost za druhé světové války mu prezident republiky Miloš Zeman udělil v roce 2020 Řád bílého lva I. třídy vojenské skupiny.

Oslavy se účastnili významní představitelé armády ČR, včetně ministryně obrany paní Jany Černochové a další čestní hosté. S krátkou vzpomínkou na generála Masopusta vystoupil také pracovník oddělení fondů nestátní provenience a archivních sbírek pan Roman Štér. Jeho příspěvek otiskujeme v plném znění.

„Vážený pane generále Masopuste, vážená paní ministryně, vážení čestní hosté, vážení a milý přítomní.
Paní Helenou Stárkovou, manželkou pana generála, jsem byl požádán, abych zde přednesl krátkou vzpomínku.
S generálem Masopustem, jsem se poprvé setkal v roce 2007 a v následujících letech jsme se potkávali při různých příležitostech. Za největší zážitek považuji účast pana generála na křtu edice deníku válečného veterána Josefa Holce. Josef Holec byl příbuzným pana generála a jsem moc rád, že pan generál nejen knihu pokřtil, ale také přečetl několik ukázek.
Křest se konal v roce 2018 v Žatci, kam jsme jeli společně autobusem. Protože jsme přijeli s velkým časovým předstihem, zašli jsme na oběd. Předpokládal jsem, že pana generála na oběd pozvu. Pan generál, ale pozvání odmítl. Začal jsem ho přemlouvat. Nakonec pan generál zavelel: „je to rozkaz!“ I když jsem nevoják, rozkaz jsem splnil. Na křtu pak přečetl ukázky z deníku Josefa Holce. Po dočtení ukázky, kde Josef Holec popisoval své dojmy a průběh slavnostní přehlídky dne 17. května 1945 v Praze, pan generál dodal: „Tam jsem nebyl, já musel jít bojovat na Ostravsko“. Naše jednotky obsadily část Těšínska, které si nárokovali Poláci.
Vážený pane generále, jsem moc rád, že jsem Vás mohl poznat osobně a přeji vám do dalších let hodně štěstí, zdraví a životní pohody.“

(zdroj: webové stránky Národního archivu)